Programovací jazyk

Programovací jazyk je prostředek pro zápis algoritmů, které mohou být provedeny na počítači.
Zápis algoritmu ve zvoleném programovacím jazyce se nazývá program.

Programovací jazyk je komunikačním nástrojem mezi programátorem, který v programovacím jazyce formuluje postup řešení daného problému, a počítačem, který program interpretuje technickými prostředky.
Programovací jazyk je vlastně soubor pravidel pro zápis algoritmu, odborně řečeno se jedná o formální jazyk.

Programovací jazyky existují v řadě verzí a implementací, mluvíme někdy o dialektech programovacího jazyka.
Existují také standardy pro programovací jazyky, pro jednotlivé implementace se často uvádí, kterému standardu vyhovuje.

Typy programovacích jazyků

Existuje několik možností kritérií, podle kterých jazyky dělit.

Podle míry abstrakce:
- vyšší programovací jazyky (většina jazyků)
- nižší programovací jazyky (např. jazyk symbolických adres, částečně VHDL)

Podle způsobu překladu a spuštění:

1.Kompilované programovací jazyky (např. Pascal, C, Java, Cobol)
   - před spuštěním jsou nejprve kompletně přeloženy kompilátorem
     výsledkem je větší rychlost a větší náročnost na správně zapsaný kód         2.Interpretované programovací jazyky např. BASIC, Perl, Python, shell, Ruby

      a) interpretované jazyky, které se pouze interpretují

         (z toho důvodu jsou pomalejší – proto většina jazyků má alespoň nějakou jinou možnost, pokud nejsou stejně zpomalované něčím jiným, jako třeba shell)

      b) interpretované jazyky, které se překládají, ale pouze do mezikódu, nikoli do strojového kódu počítače (např. Java, Python)

      c) interpretované jazyky, které se po spuštění za běhu programu překládají do strojového kódu počítače (např. Java, pokud se použije systém JIT)

Toto členění není absolutní, řada programovacích jazyků existuje v implementaci jak interpretované, tak kompilované (například zmíněná Java).

Navíc jsou oba postupy někdy kombinovány, zdrojový kód je nejprve kompilován do mezikódu, který je poté interpretován.

Vyšší programovací jazyky se dále dělí takto:

Procedurální:(imperativní)
Strukturované:např. C, BASIC, Cobol
Objektově orientované: např. Smalltalk, Java
Neprocedurální: (deklarativní)
Funkcionální: např. Lisp, Haskell
Logické: např. Prolog, Gödel

Některé programovací jazyky (např. C++, Python, Object Pascal, Rust, Flex) umožňují programátorovi kombinovat různé přístupy.

Část řešení může být například vyjádřena zápisem funkcí a procedur (strukturované programování), část řešení může využívat čistě objektový přístup.
Klasickým příkladem jazyka, ve kterém se mezi těmito přístupy nedělá ostrá hranice, je jazyk C++.
Podobný pragmatický přístup využívá jazyk Python, který navíc do určité míry podporuje i funkcionální programování.

Jako protiklad k nim uveďme velmi rozšířený jazyk Java, kde se i jednoduchá funkce musí vyjádřit formou metody třídy.

Některé programovací jazyky byly vytvořeny především pro výuku programování a algoritmického myšlení.

Mezi takové jazyky patří například Logo, Karel, Baltík, Petr; ostatně prvotním důvodem vzniku jazyka Pascal byla také výuka programování.